Anchbooks

Co vás přivedlo k napsání knihy E.T. 101?
 
Okolnosti, jak jsem se s trochou pomoci svých přátel donutila splnit úkol, který jsem slíbila realizovat, než jsem přišla sem, jsou mírně spletité. V době těsně před napsáním E.T. 101 jsem pracovala pro malé, avšak velmi vážené noviny zabývající se investigativní žurnalistikou.
 
Oslovila jsem je, že bych pro ně psala přílohu „New Age“, což ovšem odmítli. V podstatě si mysleli, že „New Age“ je nesmysl. Brzy jsem jim však dokázala, že ve městě jsou jediní, kdo si to myslí, a vytvořila jsem velmi lukrativní a od publika žádanou přílohu, která noviny ekonomicky dostala do černých čísel a vynesla jim další medaili za první místo. Zač dostali od města potlesk.
V důsledku této úspěšné produkce mě požádali, abych navzdory jejich (nyní maskovanému opovržení) psala sloupek na témata „New Age“. Prostě zvítězila černá čísla v účetnictví. — Jaké to překvapení?!
 
Při vydávání přílohy mě po jistém čase „New Age“ začalo mírně nudit. Táhlo totiž s sebou množství pastí „starého“ věku. Až mě jednoho dne navštívila v kanceláři dvojice skutečných mimozemšťanů.
 
Jelikož mě tato událost zaujala více nežli témata, jakými jsou péče o zdraví, harmonizování aury či jóga, rozhodla jsem se ve svém sloupku věnovat pouze tomuto jedinému námětu. Problémem však bylo, jak se k tomu postavit.
 
V jistém okamžiku geniální invence mě napadlo, že lidské vnímání je extrémně zkresleno — aspoň je tomu tak v mé zemi, v USA. Pokud citujete z nějaké knihy, má to pro čtenáře okamžitou důvěryhodnost, tudíž jsem toho využila po svém: Napsala jsem knihu, hojně z ní citovala a udělala na ni recenzi. — A je to! Úspěšně jsem proplula bažinnými žurnalistickými vodami, a obešla i mého šéfredaktora a vydavatele. Geniální!
 
Ovšem, ne tak úplně. Musela jsem se nejdříve přimět k napsání a vydání knihy E.T. 101, z níž jsem pak citovala a na niž jsem udělala recenzi. Musela jsem, vždyť jsem nakladateli řekla, že brzy vyjde v našem městě.
Ano, asi přece jenom nejsem natolik brilantní, jak jsem si myslela, ale cítila jsem okolo sebe energeticky přítomnost, jež tu jednoznačně byla.
 
 
Proč je kniha psána vojenským slangem?
 
E.T. 101 je napsána vojenským slangem, jelikož tento svět od svého ovládnutí prakticky nezažil jediný den míru. Je to styl, který zdejší lidé ovládají nejlépe, a právě proto byl použit i v této knize.
 
Je důležité vědět, že mimo četné války, v nichž zde na Zemi žijeme všichni, probíhá i mnohem větší válka. Je to válka konečná a jediná. Je to válka o vědomí, vůči níž jsou jakékoliv ostatní války pouze nástrojem rozdělování a formou odvádění pozornosti.
 
Pro svět prosycený na všech úrovních válkami se mně proto vojenský slang zdál být nejvhodnějším, jak oslovit globální populaci, jež se buď schovává v zákopech, nebo se uhnízdila v bunkrech.
 
Kdo stojí za informacemi, které se v knize objevují?
 
Silou, jež stojí za vznikem E.T. 101, je skupina multikulturních a interdimenzionálních bytostí, jež si říká „Mission Control“ (v českém překladu: „Řídicí středisko“). Nikoliv z důvodu, že by to byl skutečný název této skupiny, nýbrž jako pokus o splynutí s vědomím bytostí na této planetě. Kromě toho jim tato volba připadala zábavná.
 
Jak je uvedeno v knize E.T. 101, jsou to jejich vlastní slova: „Řídicí středisko je taktickou složkou mimozemské mise na planetě Zemi. Realizujeme rozhodnutí hvězdných rad a působíme jako prostředník mezi členy mise, kteří se rozhodli pro pěší službu na povrchu planety, a těmi, kdo slouží misi v některé z jejích mnoha mimoplanetárních divizí.“
 
Jsem členem této jednotky a sloužím ve funkci multidimenzionálního lingvistického experta, jehož úkolem je překládat pojmy z neverbální struktury holografického jazyka do jednoduché, hovorové angličtiny. Nejsem si jista, zda bych to nazvala „channelingem“; ve skutečnosti šlo spíše o vášnivou debatu.
 
Kdy jste pochopila, že nejste ze Země? Jak jste si to uvědomila?
 
To, že nejsem ze Země, jsem komplexně pochopila až v době, kdy jsem napsala knihu E.T. 101. Po tomto okamžiku uvědomění mně bylo jasné, že jsem vždy věděla, že je tomu tak. Byl to oxymóron (z řečtiny: spojení slov, jež se navzájem vylučují nebo si odporují; též logický spor neboli paradox), vždyť jsem se probudila do jiné reality, jiného světa, jiné identity, jež mi byla vždy známa, ale jaksi zapomenuta.
 
V tomto procesu se mi vzpomínky vracely zpět jako kousky puzzle padající z nebe. Vysvětlovalo to mé anomální chování v dětství, kdy jsem občas cestou ze školy mluvila s bytostmi, o nichž jsem věděla, že jsou mimozemšťané. Podrobně jsem je informovala o kultuře, v níž jsem vyrůstala, a o bytostech, s nimiž jsem komunikovala. Vysvětlovala jsem jim jejich způsoby chování, víru a jednání – jako nějaký malý špion, jenž se zavázal podávat zprávy do centrály E.T. Myslela jsem to velmi vážně. Koneckonců to byl můj první job.
 
Když jsem se jednou po dlouhém vyčerpávajícím dni na univerzitě vrátila do svého bytu, prolomila můj ochranný pancíř další vzpomínka. Nepamatuji si přesně, co se tehdy ve škole stalo. Zavřela jsem za sebou dveře do bytu a opřela se o ně ve snaze ujistit se, že to, co je venku, nepronikne dovnitř. Povzdechla jsem si a řekla nahlas: „Proč jsem si jen myslela, že tohle zvládnu?“ A v tomto krátkém okamžiku jsem si vzpomněla na svoji dohodu, že se sem vtělím. Byl to jeden z mála případů, kdy jsem upustila od svého maskování, a byť jen na milisekundu přiznala, kdo jsem a co vím.
A tak se vše poskládalo dohromady, jeden kousek skládačky po druhém...
 
Jakmile jste si uvědomila tento svůj původ, mělo to pak za následek nějaké problémy s lidmi ve vašem životě?
Většina lidí v mém životě se s mým odhalením dobře vyrovnala. V podstatě se zdálo, že se jim ulevilo, jako by se tím něco vysvětlilo. Netuším, jaké odhalení to mělo být, jinak bych vám to určitě řekla. Možná jsem se nedržela tak docela v tajnosti, jak jsem si myslela.
 
Zcela jinak to bylo s mou rodinou. Kniha E.T. 101 byla pro ně velkou ostudou. Nejenže to byl pro ně důkaz toho, co vždycky tušili — že jsem naprostý cvok, ba navíc jsem teď popírala i to, že jsem Italka. Kacířství a šílenství — báječná kombinace.
 
Protestovala jsem a řekla jim, že jsem nikdy netvrdila, že jsem Italka. To tvrdili oni. Jediné, co jsem kdy řekla, bylo, že jsem před svým příchodem na Zemi požadovala kvalitní vlasy, a právě v této rodině jsem se – „proto“ – ocitla. (Ve skutečnosti jsem to tvrdila již jako dítě. To byl další skluz z mého jinak dokonalého maskování.)
Nějak jim můj argument unikl. Podle jejich pravidel se DNA půjčovat nesmí a člověk s ní neodvratně zůstane na celý život. Musím připomenout, že toto je dokonalý příklad vyšinutých systémů víry, které jsem jako sedmiletá „špionka“ hlásila do centrály E.T.
 
Odkud z našeho vesmíru pocházíte? A proč jste vůbec tady?
 
Ptát se mě, odkud v našem vesmíru jsem, je jako položit na kuchyňský stůl mapu New Jersey a chtít vědět, kde se na ní nacházím. Je to podobné, jako kdybyste se Boha zeptali, odkud je, a pak, když ukáže na město Trenton, řekli, že jeho odpověď je nepřijatelná. Avšak nebe na té mapě nebylo, že? Další otázka?!
 
Co se týče toho, proč jsem tady, zatím jsem vyloučila masochismus. Byl to sice dlouho velmi silný uchazeč na důvod mého pobytu zde. Nakonec jsem ho zavrhla pro nedostatek jakýchkoliv důkazů, že by mi poskytoval potěšení. Jako potenciální motiv jsem vyloučila rovněž učení, poněvadž kdyby se někdo na této planetě něco naučil, proč by dělal opakovaně a ad nauseam (do zblbnutí) totéž. Tudíž samozřejmě není důvodem ani učení — i ono je zamítnuto pro nedostatek důkazů. Rovněž tu nejsem na dovolené.
 
Jsem tu jako zástupce sil, jež vědí, že nikdy nebudete mít žádné politické osvoboditele, kteří by vás vysvobodili z vašich vězeňských cel. Vždyť vy jste je pomohli vytvořit – a vaše otroctví je jejich cílem. Vaší jedinou cestou ven z této přísně střežené basy je vědomí a jedinými dveřmi je láska. Jsem zde, stejně jako mnoho, mnoho dalších, abych pomohla lidem při globálním útěku z tohoto vězení.
 
Jak byla kniha přijata ve světě? A proč tomu tak je?
E.T. 101 byla tímto světem překvapivě velmi dobře přijata. Ve Spojených státech se stala okamžitě undergroundovým hitem, což znamená, že ji distribuovaly pouze alternativní prodejny. Velcí distributoři se jí nechtěli dotknout, neboť byla vydána vlastním nákladem. To se brzy změnilo, když nakladatelství HarperCollins, vědomo si úspěchu E.T. 101, nabídlo, že ji koupí. Nikdy jsem o jejich pomoc neusilovala, avšak kvůli knize, jejímu načasování a skutečnosti, že její distribuce byla celosvětová, jsem cítila nutkání knihu prodat, aby se dostala k většímu počtu čtenářů.
 
Tak se kniha E.T. 101 ocitla i v Izraeli a v hebrejštině. Bez HarperCollins by se to nestalo. Bez nich by se však nepřihodilo ani mnoho velmi škodlivých událostí. Vydavatelství HarperCollins porušilo smlouvu, tudíž se práva na E.T. 101 vrátila opět ke mně.
 
Kniha nyní vychází v několika zemích. Proč právě teď?
 
Ačkoliv jsem E.T. 101 četla mnohokrát nejen při jejím psaní, ale i při přípravě k tisku, při redakci a revizi pro audioprodukci, žádný z těchto úkonů nenahradí prosté čtení bez jakýchkoliv úmyslů. Tímto způsobem jsem knihu četla doposud pouze jednou, a sice v březnu 1990. Byla to událost, která mi vyrazila dech, neboť jsem spatřila kompletní kód, který je v ní vložen. Pocítila jsem pokoru. Cítila jsem se i privilegovaná a poctěná, že mi byl svěřen takový mnohorozměrný úkol. Byla jsem velmi ráda, že jsem si to při psaní knihy celkem neuvědomovala, jinak bych se zablokovala, a to pořádně.
 
Nedávno, v rámci přípravy na rozhovor v rozhlase v únoru 2017, jsem si E.T. 101 přečetla znovu. Zdálo by se, že bych nemusela, ale opět – psaní knihy a její čtení jsou dvě různé záležitosti.
Při tomto čtení, o němž jsem si myslela, že bude pouze recenzní, se kniha rozbalila podruhé a odhalila mi novou úroveň kódu. — Bože můj!? Tato rovina musela být přítomna již při prvním psaní, avšak tehdy jsem ji neviděla.
 
V tu chvíli jsem si uvědomila, že tato kniha byla architekty, kteří stojí za jejím vznikem, určena ke dvojímu oběhu, ba přesně načasována pro to, co bude následovat. A tak se o 25 let později znovu objevuje na scéně tajuplná E.T. 101 jako most k další generaci Hvězdných semínek.
 
E.T. 101 zažívá celosvětový comeback, jelikož je právě teď „show time“ — a tato kniha je ryzí kód — vždycky byla a stále je.
 
Jaké jsou z vašeho pohledu hlavní problémy, které nám brání ve vývoji? Jak si můžeme pomoci?
 
Coby hlavní překážku našeho vývoje vnímám náš pocit identity, toho, kým skutečně jsme. Identita, již přijali obyvatelé této planety, byla vytvořena matrixem kontroly, který tytéž obyvatele záměrně rozvrátil – s úmyslem je zotročit.
 
Kolektivně jsme se dívali mimo sebe do pokřivené „reality“, která nás definovala; a tato falešná „realita“ se svým parazitickým paradigmatem byla více než ochotná ovládat naše vnímání a říkat nám, kým jsme.
 
Lidstvo se nyní nachází na duchovní křižovatce: Necháme se vehnat jako dobytek do přísně střeženého, digitálně monitorovaného vězení, anebo odhodíme své masky, přihlásíme se o své přirozené rodové právo a přijmeme pravdu o tom, kdo ve skutečnosti jsme?
 
Pravdou je, že my jsme PRAVDA. Nepotřebujeme se již „vyvíjet“. My jsme již vyvinuti. Jsme pouze chyceni v pavučině, v níž jsme byli paralyzováni a donuceni zapomenout na svoji pravou identitu, jež nikdy neopustila svůj Zdroj. A jak to všechno skončí, záleží jen na nás.
 
Jak trefně vystihli indiáni kmene Hopi: „My jsme ti, na něž čekáme.“
 
Rozhovor vedl Shahar Ben-Porath