22. 8. 2014 18:58
Zajímal ses už v minulosti o toto téma?
Počínaje mým dvanáctým (!?) rokem, kdy jsem onemocněl a sám se dostal do blízkosti smrti, mám schopnost vidět, kdy někdo v rodině zemře; znám přesný den, ba hodinu, přímo až minutu smrti. Funguje to nejen s rodinou. Znám-li přesný datum narození nějaké osoby, mohu říci, kdy zemře — tedy: při vstupu vidím i výstup. I pro mě je to fenomén.
Na Janovu otázku jsem neodpověděl hned. Nejprve jsem si napustil vanu, abych se uvolnil a sám pro sebe přezkoumal, jestli s touto energií dokážu vědomě zacházet, zda se při práci s ní nevystavím nebezpečím, zda v sobě neotevřu „kanály“... Pokud někdo pracuje třeba jako terapeut s alkoholiky, také se do jisté míry vystavuje nebezpečí alkoholismu, nebo pracuje-li s drogově závislými, drogám. Avšak já jsem se nehodlal ponořit do prostředí smrti... ☺. Šlo o to, zachovat odstup a neotevřít energii smrti vlastní „kanály“. Nakonec však práce s ní probíhala překvapivě skvěle. Jan spolupracoval se třemi médii – a já jsem byl jedním z nich.
Mluvilo se na různá témata, například též o smyslu života. Přišly odpovědi, s nimiž souhlasíš i ty?
V nejširším smyslu se hovoří o tom, že máme tady na Zemi „matematické“ úkoly. Sbíráme zkušenosti, učíme se zvládat určité situace. Do tohoto života jsme si přinesli jisté zadání. Někdo má kupříkladu za úkol pracovat s lidmi. Zdá se, že není přitom důležité, o jaký druh práce (pů)jde.
Pro duši zřejmě není podstatné, je-li člověk ve svém zaměstnání úspěšný...
Duše má svoji cestu. Člověk mění životní situaci, jakmile mu ta, v níž se právě nachází, začne být nepříjemná, když ho jaksi „tlačí“. Pokud má někdo dobré zaměstnání, nebo – řekněme – vydělává mnoho tisíc eur měsíčně, sotva se mu bude chtít něco (z)měnit. To znamená, že duchovně zůstane „trčet“ na místě, a proto duše zprostředkuje tělu vzkaz (apel): Pozor, tělo, je čas na změnu! Tělo potom reaguje na tlak. Duše vyšle tělu změněnou frekvenci, která na ně bude „tlačit“, což ho pohne ke změně. Podobně je to ve vztazích. Jsou-li dva zamilovaní, jsou spolu a jejich duše jsou propojeny. Jestli jeden přestane mít rád, tak toho druhého „vytěsní“.
Síla smrti tvrdí, že je přítomna i při narození...
Je to univerzální energie, čili energie s přímým propojením ke Stvoření. Otázkou je, jak někdo může navázat kontakt s touto frekvencí. Smrt znamená smrt pouze na Zemi. Smrt neznamená něco vymazat, jak je to v počítači, kde na povel „vymazat“ přijde otázka: „Chcete soubor opravdu vymazat?“ – a odpovíš-li „ano“, napíše ti: „Vymazáno…“ – tak, a mám nevratitelné soubory.
V životě tomu není tak. Nic není zrušitelné, či vymazatelné. Tedy, smrt na Zemi se zdá být strašná, je tu strach, neboť jde o odchod do neznámého terénu (na neznámé místo). Proto se z ní neumíme těšit. Ale smrt není konec, ale začátek, a tudíž je dobré z tohoto momentálního života vytěžit co nejvíce – jako základ pro další pokračování.
Výpovědí této komunikace je i to, aby se jí lidé přestali bát. Z knihy je cítit dokonce lásku a respekt k životu.
Nejvíce mě překvapilo, když sděluje: „Jsem všude, v každém slově a v každé myšlence.“ A z toho je zřejmé, že smrt je vlastně transformace. V případě, že ji neguji, nemohu zpracovat ani těžké životní situace, nejenom ztráty bližních, ale všechny emocionálně náročné situace. Při jejich zpracování, při transformaci, pomáhá energie smrti.
Nemuseli bychom mít strach, neboť smrt přijde v okamžiku, kdy má. Je to již určeno...
Myslím, že ano. Smrt to ví, a člověk to ve své buněčné struktuře možná ví též. Zdá se, že je důležitější, jak zemřeme. A tady doporučuje energie smrti, abychom si znovu osvojili techniky umírání, které znaly jak přírodní národy, tak i indiáni. Jsem přesvědčen, že mnozí z nás v minulých vtěleních patřili k těmto národům. Staré znalosti je třeba znovu oživit.
Chtěl bych se však opravit, na počátku jsem pověděl, že každý může mluvit se smrtí. Ne. Každý s ní mluví – při transformačních procesech, ba samozřejmě i v okamžicích umírání.
Máš mimosmyslové schopnosti od narození, nebo se u Tebe vyvinuly později?
Od dětství jsem měl sny, které se později splnily. Spustilo se to, když jsem po smrti matky jako čtyřletý přišel do dětského domova. Ve dvanácti jsem vážně onemocněl, přežil klinickou smrt a od té doby jsem věděl přesnou hodinu smrti členů naší rodiny. S touto schopností jsem se však aktivně nezabýval, až po dvacítce jsem se začal zajímat o psychotroniku a s mimosmyslovým vnímáním vědomě pracovat.
Přednášíš, a pořádáš semináře, využíváš své schopnosti v poradenství. Tvé původní povolání bylo ale zcela jiné…
Vystudoval jsem ekonomii a pracoval v různých podnicích. Měl jsem vlastní firmu a byl jsem i jednatelem marketingové agentury, která uváděla na trh nové autoznačky. Do čtyřicítky jsem se psychotronice věnoval takříkajíc jako koníčku.
Tedy, oběma nohama na zemi ...
... a někdy i jednou rukou ... smích
Vraťme se k tvým mimosmyslovým schopnostem. Jak je to v běžném životě, například při nákupech v supermarketu, proudí tebou neustále z jiných dimenzí informace a "ruší" tě při "normálních" činnostech nebo to dokážeš omezit?
Dokážu vypnout, lépe řečeno, ignoruji to.
... ono to přichází a ty to odsouváš stranou ...
Během konzultace s klientem, nebo když medituji, tak se tímto směrem dokonale soustředím. Jinak to však ignoruji pokud se dá. Funguje to. No někdy to není až tak výhodné, například v silničním provozu, tady jsem měl raději na tyto vjemy poslouchat ... smích ... tak jsem si nasbíral 14 trestných bodů v centrální kartotéce ve Flensburgu ... smích ... no už jsou zase vymazány.
... to je hodně ...
... velmi mnoho, to musíš znovu dělat řidičák.
Ale nyní na tyto impulsy poslouchám a nemám žádné body.
Když zprostředkuješ pro někoho informace z vyšších dimenzí jak je vnímáš? V podobě obrazů, slov nebo jinak?
To je záležitost jasných smyslů. Pokud jde o takzvané jemné smysly, mají někteří lidé, například zvláště vyvinuté vnímání čichem, jiní zrakem nebo sluchem. Já bych řekl, že využívám všechny, tedy vnímám všemi. Myslím, že to souvisí s mozkem. Cítím, že to prochází těmito kanály. Když se mozek k tomu staví kladně, když mozek řekne "ano", tak se tyto smysly rozvinou.
U mě je to tak, že se cíleně nesnažím o nic. Někdo chce být jasnozřivý, chce vědět věci do budoucna ... já nemusím nic. Když zde není vůle ve smyslu: mermomocí to chci vědět, tak jsem uvolněný a energie může proudit.
Jelikož používám všechny vnitřní smysly, vnímám slova, obrazy, pocity, a tak dále. Praxí k tomu přistupuje zkušenost a zde si třeba dávat pozor.
A pak, to je zajímavé, jde zde také o jasnozřivé cítění. Jelikož jsem v životě hodně zakusil, například dětský domov, později jsem bydlel jistý čas u dědečka a babičky a poté v práci, dvakrát krach vlastní firmy – hodně toho znám. A všechny tyto životní pole jsou spojeny s emocemi. Když pak přijde klient, který řekněme ztratil matku, tak cítím jeho žal v sobě a vím to dobře vyložit. Proto jsem za posledních šest let intenzivně pracoval s terapeuty, seznamoval se s různými léčebnými metodami, abych sám sebe lépe poznal. Považuji to za nesmírně důležité. Čím více se médium zná, ví, jak funguje, o to neutrálnější je pak ve vztahu ke klientovi.
Jak rozlišuješ, zda něco pochází z tvého vlastního energetického pole, že se jedná o tvou zkušenost, nebo jestli je to energie toho druhého ...
Tady je třeba umět rozlišovat. Myslím, že je to otázka cviku, praxe a pak je důležitý i feedback - odezva klienta. A hlavně, čím lépe člověk zná sám sebe, svou vlastní strukturu o to jasněji vím, co se týká mě a co toho druhého. No týká se to i mě, protože jsem podobné situace zažil. Řekněme, že ke mně přijde ročně tisíc lidí. Dvě stě z nich má za sebou rozvod, dalších dvě stě je nezaměstnaných, a tak dále. Všemi těmito situacemi jsem víc krát prošel, spolucítím s těmito lidmi a dokážu rozlišit, co je jejich téma a co moje. Přesto dochází k rozptylu informace. A proto hodně pracuji na sobě abych prakticky poznal, jak funguji já a to pak vede k přesnosti výpovědí. Patří k tomu i zdravý realismus. Proto v mé poradenské činnosti pracuji málo s anděly.
Můžeš to upřesnit?
Má práce je tady, na zemi. Tu dokážu rozeznat, co se týká klienta a co mně. Východisko mám tedy na zemi, kvůli rozlišení identit
A jak to teď souvisí s anděly?
V andělských rovinách, ve vyšších dimenzích, se čím dál tím víc identity ruší. Proto při práci s klientem vycházím z pozemského, jsem neutrální, věcný, s střízlivým úsudkem. Nenechávám se strhávat euforií, neponořuji se do andělských náhledů. Díky tomu mohu diferencovat. Ačkoliv se nacházím v duchovním, energeticky jsem ukotven na zemi. Řekněme to takto: Nohy a dolní polovina těla po pupek stojí na zemi a horní polovina, vrch hlavy se vznese do výšky. Temenem hlavy příjmem informaci, ale tlumočník je tady dole.
Člověk, který si přišel pro radu, má také různé úrovně, přízemní, ega a také výše vibrující části ...
To, co přichází shora, transformuji nadol, abych to mohl formulovat do slov.
Kanalyzuješ i Bytí, ke kterému tento člověk patří ...
Ano, přenáším z něj informaci na zem. Někteří se vznesou do nebe a mluví odtud. Já to dělám naopak. Stáhnu informaci na zem. To je podstatný rozdíl.
... a jak funguje ta druhá technika?
Vcházejí do ducha a mluví z duchovní úrovně.
Je to potom jiná řeč?
Výpověď je jiná. Často se pak strácí rozdíl mezi záležitostmi média a klienta, protože ve vyšších dimenziáh se tyto rozdíly smazávají. Proto je těžké odpovědět na otázky konkrétních životních situací.
Jako jedno ze tří médií jsi spolupracoval na knize "Bojíte se Smrti?" Od Jana van Helsinga. Channeluješ tuto energii, Anděla smrti, i v rámci tvých seminářů...
Ano. Na obálce knihy vypadá smrt velmi osobně. Pro mě personifikovaná smrt neexistuje. Vidím všechno jako vibraci. Objasním to. Dopoledne jsem byl běhat. Při sportu se pohybují svaly, žijí. Když si někdo zlomí nohu a musí ležet tři týdny v nemocnici, tak atrofují a odumírají. Smrt vnímám jako nulovou linii, přímku, nevibraci. Mozková smrt například ... když myslíme, jsme naživu, vibrujeme a když jsme mrtví, jsme v linii. Smrt chápu tedy jako nevibraci nebo-li světelnou vibraci. Když mě něco zajímá, něčím se intenzivně zabývám, jsem ve vibraci této věci. Když zájem opadne, odumřelo to, linie je nulová.
Mozek nám k různým emocím vždy poskytuje obrazy, které jsme si v minulosti uložili do paměti. Když Jan van Helsing vidí smrt tak, jak je zobrazena na obálce knihy, poskytla mu tento obraz jeho paměť, mozek. Já ji takto nevnímám, a jiní lidé ji vidí zase jinak. Smrt je podle mě prahem, přes který přecházíme z hmotného života, z vnímání hmotnými smysly, do nemateriálního, do oblasti nemateriálních smyslů.
Se smrtí může komunikovat každý. No a závisí na médiu, co s informací udělá.
Smrt považuji za dokonale užitečnou záležitost.
Kvantová fyzika říká, že pozorovatel ovlivňuje to, co pozoruje. Když channeluješ pro někoho - člověk se skládá z různých energií - jako víš, že se projevuje jeho Bytí a neplete se do přenosu bytost z nízkého astrálního světa, protože možná tohoto člověka, přitahují právě tyto bytosti?
To je relativně snadné. Jde o to, kam se člověk, tedy v tomto případě já, jako médium, sám zařadím.
Pracuji vždy s nejvyšší energií. Volám ji prostě Bůh. Protože však co je nahoře je i dole, je Bůh i dole. A proto intenzivně pracuji na sobě. Tak jsem se ostatní léta zabýval s mými negativními vlastnostmi abych minimalizoval vplyvy na informace, které přicházejí.
A tak rozlišuješ odkud informace přichází?
Tak je to a nutná je i praxe. Protože pracuji se smrtí, s božským a i luciferskou energií, a vidím její pozitivní smysl pro náš systém, myslím si, že patřím k těm, kteří se pohybují směrem k plusu. Je to moje základní pozice. Rád žiju a jsem otevřený vůči životu, pozitivně naladěný, tedy v plusu. Možná patřím k menšině těch, kteří jsou v plusu dokonce ke vládě ... samozřejmě že mi "smrdí", smích ... ale celkově se považuji za člověka s plusovým postojem. I když přijde daňová kontrola. Patří to prostě k systému, s tím se musím vyrovnat.
Když je to tak, možná odvádíš daňovému úřadu taky něco navíc? (-:
Odpověď: (-: ... tak to tedy určitě ne. Myslím však, že když se člověk pozitivně dívá na život a snaží se zůstat takříkajíc normální, může využívat i tyto vyšší prameny. Když zjistí, že ty nižší nejsou snad k ničemu. No patří také k životu. Často jsou základem.