3. 11. 2020 13:17
Pokračování newslettru od Christiny von Dreien
Milí moji,
nyní je to tak daleko, že jsme na fyzické úrovni ještě více omezeni. Je důležité abychom přitom nezapomněli, že nás sice lze omezovat fyzicky, avšak nikoliv našeho ducha — pouze tehdy když to dovolíme. Duchovně jsme vždy svobodni. Můžeme se svobodně rozhodovat s čím (nebo kým) se spojíme a co přitom cítíme.
Přesněji řečeno, teoreticky jsme svobodni. Prakticky je kolem nás množství vlivů, které se nás snaží vést každý určitým směrem.
Víme, že člověk se učí opakováním. Tím se programujeme. Opakováním jsme se naučili chodit, mluvit a psát. Vše co takhle trénujeme, se jednoho dne stává programem, jenž probíhá zcela automaticky. Anebo – jak se tomu hovoří dnes
– „novou normalitou“.
Tyto poznatky využívají i celosvětové mediální koncerny a reklamní branže.
Opakování a pocity vytvářejí reality.
Čteme-li nebo posloucháme-li vždy stejné, negativní zprávy, pocítíme strach. Pokud s ním nezacházíme vědomě, staneme ve hře těchto vlivů pouze míčkem. Z toho důvodu máme duchovní svobodu pouze teoreticky, ale prakticky musíme něco pro to „učinit“. Musíme pozorovat sebe, své myšlenky a pocity, jež se přitom objeví. Tak můžeme zjistit, zdali nám místo, ve kterém se v duchu právě nacházíme, dělá dobře, zdali v něm opravdu chceme setrvat.
Nyní vám chci povyprávět jeden starý příběh, který jsem našla na netu:
Smrt sedí před zdi jednoho města a čeká. Jde kolem učenec, přisedne si a zeptá se: „Co tu děláš?“ Smrt mu odpoví: „ Jdu do města a vemu sebou 100 lidí.“ Učenec běží do města a vzrušeně vykřikne: „Je tu smrt a vezme sebou 100 lidí!“ Poté se všichni rozutíkají a zavřou se na mnoho týdnů ve svých domech — 5000 zemře. Když učenec opouští město, sedí Smrt stále na svém místě a rozhněvaně ji řekne: „Chtělas vzít sebou sto lidí, ale bylo jich pět tisíc!“ Smrt odpověděla: „Sto jsem si vzala, nemocné a sestárlé, tak jak každý týden. Ty ostatní vzal sebou strach, za který si zodpovědný ty!“
Takové časy a okamžiky nám však můžou i pomoci a dělat věci, jež jsme ještě nikdy nedělali. Neboť, pokud činíme stejné, dostaneme vždy stejné.
Představte si, že bychom měli dokonce výpad elektřiny. Již nyní, v předstihu se můžeme domluvit s lidmi, kteří jsou nám důležití na určité hodině, kdy se s nimi můžeme v takovém případě každý den duchovně setkat. Například o 18 s jedním člověkem a o 20 hodině s druhým… A pokud bychom skutečně zůstali bez elektřiny, víme, že v domluvený čas můžeme jeden na druhého myslet, můžeme si tak vysílat dobré myšlenky a zkoušet, jestli to u nás již funguje s telepatií. Tak sa můžeme naučit zcela nové věci.
Nejdůležitější je naše vibrace — snad bychom se měli skutečně zamyslet a přijít na několik „triků“, jak si udržet důvěru. Tu potřebujeme. Tímto zbůsobem společně stabilizujeme energetické pole: tak bude nakonec všechno dobré.
Právě se nacházíme na začátku porodního kanálu. Tam je to tmavé a těsné.
Dobré na tom je, že něco takové trvá vždy jen určitou dobu.
Jak bylo řečeno v mém předcházejícím newsletteru: Lásku nelze zastavit, pouze zdržet. Neboť Země se rozhodla pro lásku a proto v konečném důsledku může jít pouze do lásky.
Vaše Christina
P.S.
Jsou tu ještě dvě věci:
1. V poslední době k nám znovu a znovu přichází zprávy, že se na netu žel objevují texty a sdělení s mým jménem, některé i via Whatsapp. Ty ale nejsou ode mně. Vše, co jsem skutečně zveřejnila a zveřejňuji, najdete na mým webu, na mém Youtube kanálu nebo Instagramu.
(v české verzi prostřednictvím newslettrů ANCH BOOKS; poznámka redakce)
VŠE OSTATNÍ NEPOCHÁZÍ ODE MĚ.
2. A ještě jeden další bezplatní online kongres v němčině, kde mám příspěvek i já:
https://schulen-im-aufbruch-kongress.de/#aff=christinavondreien
srdečně
Christina + tým