Letní slunovrat a Taguarí

domůblog Červen 2021 Letní slunovrat a Taguarí

Letní slunovrat a Taguarí

21. 6. 2021 12:37

kategorie:

21.06.2021 — sám o sobě tento den neotevře naše srdce, dá nám však k tomu příležitost, vždyť je to milník v procesu proudění vysokofrekvenčních energií na Zemi. Letní slunovrat jsou vlastně tři portálové dny — od 20. do 22.6.2021. V tyto dny a v následujících týdnech máme k dispozici další silnou energetickou podporu pro sebereflexi. Můžeme se zaměřit na to, kdo skutečně jsme, a rozpoznat, co jsou pouze opakující se vzorce, zvyky, postoje či víry v něco, které nejsou naší pravou Podstatou. Jsou to jen a jenom „jakési“ iluzorní projevy, cizorodé „dodatky“, jež nás oddělují od našeho božského, skutečného a původního Bytí. A to se projevuje LÁSKOU.

Jedním z mocných klíčů k bezpodmínečné Lásce je spojení s přírodou, s Matkou Zemí.

Taguarí, náš nový knižní titul, vám může poskytnout silné impulsy pro vědomé znovu-spojení se s ní.

Je to fascinující životní příběh dona Josého Arizy, Kolumbijce, jenž se stal Taguarím, mocným šamanem v amazonské džungli.
Jeho příběh je procesem učení a zasvěcování do tajů všeobsáhlého vědomí, přímo na vlastní kůži, v Amazonii.
Zdánlivě neprostupný a „nebezpečný“ prales – bez ohledu na to, zda se nacházíte ve skutečném deštném pralese, nebo v džungli zvané velkoměsto – se v konečném důsledku řídí přirozeným zákonem bezpodmínečné Lásky. Každý člověk má v sobě potenciál šamana — rozšíříme-li své vědomí pochopením a odstraněním „naučených“ či „převzatých“ vzorců, jimiž nejsme, naše srdce se otevře, čímž získáme přístup k universální Moudrosti. „Nebezpečí“ číhá pouze na bázlivé a nevědomé, pro vědomé je každá zkušenost výzvou k duchovnímu růstu.

Taguarího příběh umožní uvědomit si, že jsme neodmyslitelně spjati s Matkou Zemí a že příroda – jak fauna, tak flóra –, jsou „jen“ (v pravém slova smyslu a významu) rozšířením našeho vlastního vnitřního Bytí. Může vás podnítit k objevení a aktivaci vaší vlastní vnitřní síly, jež resonuje se srdeční energií Matky Země.

Taguarí se učí komunikovat se stromy:

Jednou v noci mě yagé (nebo ayuhasca: je psychedelikum, které používají indiánské kmeny k rozšíření vědomí; pozn. redakce) zasvětila do komunikace se stromy. Asi hodinu potom, co jsem vypil yagé, jsem seděl sám na pláži a pozoroval vodu. Najednou jsem se svým vnitřním zrakem uviděl ležet na svém nejoblíbenějším stromu. Na jemnohmotné úrovni jsem sledoval, co přesně se ve chvílích tohoto intimního kontaktu se stromem děje.

Viděl jsem elementární bytost stromu, zelenomodře zářící mlžnou postavu s veskrze láskyplným obličejem. Viděl jsem, jak se o mě tato bytost mateřsky, něžně stará, a vnímal jsem energie, jež vycházely ze stromu a proplouvaly mým vlastním energetickým polem. Byl to nádherný okamžik. V této chvíli jsem si přál, abych dokázal přecházet z jedné roviny vědomí do jiné bez jakýchkoli pomůcek.

„Chceš vědět, jak komunikovat se stromem za běžných podmínek?“ uslyšel jsem vzápětí v sobě hlas yagé. „Je to docela prosté. Všechno v přírodě je prosté a snadné. Vy lidé přemýšlíte příliš komplikovaně.“

„Možná máš pravdu,“ ozvalo se ve mně a já se musel pousmát.
„Ve chvíli kontaktu se stromem si představíš vchod. Bránu, otvor, se všemi podrobnostmi a přesně tak, jak tě to v první chvíli intuitivně napadne. Prociť materiál, z nějž je vchod vyroben, jeho vlastnosti a všímej si i těch nejnepatrnějších detailů. Až ucítíš, že nastala správná chvíle, uděláš krok dopředu a vstoupíš do místnosti ležící za ním.

Nyní se nacházíš v místnosti, kdy můžeš se stromem komunikovat a jeho duchovi můžeš klást konkrétní otázky. Dostaneš od něj precizní odpovědi. Jen to zkus, nebudeš zklamaný!“

V tom okamžiku jsem vše chtěl zkusit, avšak yagé mě zadrželo. „Ne, Taguarí! Počkej ještě chvíli, než opadne můj účinek. Vzpomeň si, že do jiné úrovně vědomí přecházíš jen spojením se mnou a můžeš navázat kontakt s duchy všeho druhu. Počkej, až budeš ve svém normálním vědomí.“

A tak jsem čekal.
Při prvním pokusu jsem měl ještě drobné potíže: Obraz vchodu se mi pořád rozplýval. Musel jsem cvičit a umínil jsem si, že budu trpělivý. Už po dvou dnech bylo pro mě zcela samozřejmé, že umím vstoupit do místnosti komunikace se stromem.



Zjistil jsem, že stromy – stejně jako lidé – mají vlastní povahové vlastnosti a komunikace s některými je pro mě snazší než s jinými. O něco později jsem si uvědomil, že mi přístup usnadňují právě stromy, jejichž vlastnosti se podobají těm mým, a že mi ochotněji odpovídají na otázky.

Objevil jsem, jak jemná moudrost v těchto bytostech tkví a že stromy mají překvapivě detailní přehled o dějinných událostech na místě, kde rostou, ale i o místech značně vzdálených. Navíc se skvěle hodily jako proroci a osobní poradci.

A tak jsem se od stromů dozvěděl také o jednom svém minulém životě, v němž jsem byl čarodějem, a o dalším, kdy jsem byl venkovským dělníkem v Irsku. Můj otec byl v onom životě mým synem. Různé stromové bytosti měly informace i o mém současném životě: Prorokovaly mi, že je mi nyní souzeno, abych schopnosti rozvíjené v minulých životech nyní naplno rozvinul ve světě šamanismu a pomáhal lidem. Zjistil jsem, že ještě zdaleka nejsem u cíle a že mě čeká ještě mnoho učení.

A ještě něco jsem v těchto dnech zjistil. Zjistil jsem, že stromy jsou zpravidla velmi šťastné a vděčné, když se s nimi člověk spojí a požádá je o pomoc nebo o radu. Stromové bytosti doslova září blažeností a nadšením, že je konečně někdo vnímá a váží si jich. Vyzařují nezměrnou ochotu pomoci a péči.

Jak už mi řekla moje učitelka Tutex — stromy mají vůči nám lidem všeobecně něco na způsob ochranitelské mise. A když je nemíjíme bez povšimnutí, pomáháme jim tuto jejich životní funkci naplnit.

Všichni jsme propojeni se vším — vše jest Jednota.
Pro vědomého šamana tudíž nejsou nebezpeční ani „hroziví plazi“.

Byli jsme právě ponořeni do rostlinného světa, když nás náhle ze zamyšlení vytrhlo hysterické kvákání. Asi pět metrů od nás právě jedovatý had zaútočil na malou žabku. Plaz, jemuž Piapocové říkali „čtyřnosý had“, jako by věděl i o naší přítomnosti a já neváhal ani vteřinu a napjal jsem luk. Avšak než jsem mohl vystřelit, mého ramene se zlehka dotkla Tutex: „Ne, Taguarí.“

Udiveně jsem luk odložil a tázavě jsem pohlédl na svou mistryni, která z hada nespouštěla oči. „To, co ses naučil, musíš také používat, Taguarí. Už nejsi žádný začátečník, jsi připravený pokročit v základních vědomostech a poslechnout své vnitřní vědění. Jak víš, my Chaporiové les uctíváme. Dovedeme v něm číst a rozumíme mu. Chráníme ho a bojujeme o to, aby se mohl množit a rozšiřovat.“ Srdce mi při pohledu na smrtelně nebezpečného hada divoce bušilo a já se začínal ptát, kdy hodlá Tutex něco podniknout. Ona však místo toho klidně pokračovala:
„Nikdy nenarušujeme rovnováhu lesa ani z něj nebereme nic, co v daném okamžiku skutečně nutně nepotřebujeme. Proč chceš tedy toto lesní stvoření zabít?“
„Abych nás ochránil! Ten had může zabít i nás!“
„Podívej se tedy, jak to vyřeší skutečný Chapori!“
Tutex zaujala široký, bojovný postoj, zvedla pravou paži a nahlas pronesla: JAHOA CHACAY, JAHOA CHARU, JAHOA NIQUICHA CONGUI CONGUI! což znamená něco jako: „Rozkazuji ti, abys neučinil nic zlého!“

Pak vykročila ke zvířeti, zvedla ho a odnesla k nedalekému stromu. Mantra očividně zaúčinkovala, protože had se uklidnil a zjevně neměl nejmenší zájem na nás zaútočit.
Tutex ho nyní takřka něžně pohladila po dlouhém těle a rozloučila se s ním. Pak mi dala znamení, že budeme pokračovat v cestě k řece.

©ANCH BOOKS
Článek můžete sdílet se zvřejněním odkazu

Komentáře

Příspěvek blogu momentálně nemá žádné komentáře.

kategorie

Anchbooks

Letní slunovrat a Taguarí